THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Informaci o tom, že dávná doomrocková kapela vypouští do světa po více jak pěti letech nové album, ve kterém začíná koketovat s djentem, jsem přijal trochu rozpačitě. Na jednu stranu paráda, že tu máme při dvacetiletém výročí vzniku ENDLESS konečně další desku, na stranu druhou… ENDLESS a djent? A hlavně po poněkud jalové minulé nahrávce „Refuse to Shine“? Nebude to cesta do pekel? Jak se staří pardálové kolem Libora Bartůška dokázali naladit na nové trendy? A působí takový žánrový posun u ENDLESS uvěřitelně a přirozeně, nebo půjde o křeč a pokus jít za každou cenu s dobou? To byly otázky, které jsem si pokládal, než jsem album do přehrávače strčil.
Kupodivu jsem byl z počátku příjemně překvapen. Zajímavá rytmika. Do sestavy se navrátivší Petr Hutín. Spousta záseků, které leckdy nejsou ani pravidelné. Kapele se daří uchovat si svoji duši a obalit ji blyštivým a moderně působícím materiálem. Problém u mě přichází až časem. Ani po několika měsících jsem na albu nenašel favorita. Žádný „Sundown“ nebo jiné pecky se nekonají. „If The Universe Is The Answer...“ je jakoby bez citu. Rozhodně lze mluvit o nejtechničtější a nejtvrdší desce od ENDLESS a současně také o té nejsterilnější. Nejvýraznější problém mám na novince s některými melodickými polohami Liborova vokálu, které mají v mých uších nepříjemně slizkou konzistenci jak v melodiích, tak v barvě hlasu.
Pokud mě minulé album utvrzovalo v dojmu, že se ostravská čtyřka uzavírá v hudební bublině, která je pro mě čím dál tím více neproniknutelnější, současným materiálem tato bublina praská. „If The Universe Is The Answer...“ po svém a zajímavě odráží současné hudební trendy a uchopuje je způsobem, ve kterém je stále snadno rozpoznatelný rukopis ENDLESS. I přes to bude mé srdce patřit starší tvorbě.
6 / 10
If The Universe Is the Answer... (2014)
Refuse To Shine (2008)
Perfect Message (2003)
Vital #1 (2001)
Perihelion (1999)
Me prijde jako nejvetsi problem desky zpev. Myslim ze Libor Bartusek v minulosti mel lepsi chvilky. Zvuk mi nejprijde tak strasny, ted se delaji mnohem horsi veci. Urcite je to tezke zahrat, ale vysledek je takovy preplacany.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.